Předvádění psa
na svodu, bonitaci, výstavě?
Všechny tři akce se týkají zhodnocení vzhledu vašeho psa (exteriéru). Ale jsou maličkosti, kterými se navzájem od sebe liší. Výstava je vlastně soutěž krásy a proto se na ní zadává pořadí a tituly. Svod mladých psů je také zhodnocení vzhledu psa, ale z důvodů vyhodnocení celého vrhu z nějž pochází. Je to důležité pro poradce chovu, aby věděl, kam další chov směřovat. Účast na svodu je podmínkou pro účast na bonitaci. Bonitace je vlastně zhodnocení kvality psa pro jeho chovné upotřebení. Bez úspěšné bonitace nemůže vaše zvíře plodit štěňata s průkazem původu. Posuzování na svodu, bonitaci, výstavě vychází z takzvaného standardu plemene, který stanovila země původu (Švýcarsko) a schválila ho mezinárodní kynologická organizace FCI. Toto jsou základní informace a teď k samotnému posuzování. To sestává z:
- posouzení psa v postoji
- posouzení psa v pohybu
- změření kohoutkové výšky
- prohlídka zubů
- kontrola varlat
- kontrola tetování
posouzení psa v postoji
Jde o takzvaný výstavní postoj psa, který vypadá zhruba takto: Přední
končetiny jsou kolmo k zemi, zadní nohy jsou lehce posunuty vzad, při
pohledu zezadu i zepředu jsou nohy souběžné. Krk a hlava jsou přirozeně
zvednuté vzhůru. Hřbet je vodorovný, uši jsou vzpřímeny a natočeny
dopředu. Výraz psa má být soustředěný a bystrý. Během tohoto postoje
rozhodčí diktuje posudek. Je to několik vět, jimiž popisuje posuzovaného
psa. Po celou dobu psaní posudku by měl pes stát jako socha. Je zásada
stavět psa tak, aby ho rozhodčí viděl z boku. Pokud ho chce vidět zepředu
nebo zezadu, sám ho obejde ale vy mu nikdy nesmíte ve výhledu na psa
překážet vlastníma nohama. Během tohoto posuzování může rozhodčí na
psa sahat. Zvláště u dlouhosrstých psů je předpoklad, že to co
rozhodčí nevidí přes bohatou srst, si může zkontrolovat hmatem. Někdy
toto ohmatání bývá velmi důkladné a je potřeba mít na to připraveného
psa. Ten nesmí nijak reagovat zvláště ne pak agresivně.
S přípravou na výstavu, začínáme co nejdříve, už u malého
štěňátka, ale ani u dospělého psa není nikdy pozdě. Nejlepší
průpravou je česání psa. Každý den si najděte chvilku a psa pročesejte
drátěným kartáčem a to i tehdy když se vám zdá, že to není potřeba.
Ze začátku stačí štěněti párkrát projet po hřbetě a při tom se
snažit, aby se nehýbalo a vydrželo stát. Potom musí vždy následovat
pochvala, pamlsek nebo hračka. Až si štěně trochu zvykne na manipulaci
můžete česání postupně protahovat a můžete česat i na místech, kde to
není psu příjemné ( na břiše ve slabinách a pod.) Zaveďte si nějaký
povel, který budete stále používat (stůj, zůstaň, apod) a psovi ho při
česání opakujte. Když kartáč odložíte necháte psa ještě chvíli
stát, ty mladší a nezkušené musíte ještě přidržovat. Po chvíli dejte
povel pro volno (běž, můžeš, volno apod.) a hodně psa pochvalte.
Pokud se zvíře naučí stát a nebránit se tak nepříjemné proceduře jako
je česání, můžete ho začít učit výstavní postoj. Předpopkládám, že
jste nebyli netrpěliví a neúměrně hrubí. Pes se nesmí krčit a hrbit, má
stát sebevědomě – to se dvojnásob týká malého štěněte. Trest,
pochvala, délka cvičení musí být úměrná odvedenému výkonu, stáří a
povaze zvířete. Výstavní postoj nejdříve učíme tam, kde psa nic
nerozptyluje. Postavíme ho tak jak byl zvyklý při česání a začneme mu
rovnat nohy. Vezmeme například přední a posuneme ji o kousek dopředu, nebo
dozadu, je jedno kam, jen aby si pes zvykl na manipulaci a věděl, že nohu
musí nechat tam, kam jsme mu ji položili. Začínáme po chvilkách,
nejdříve s rovnáním jedné nohy, pak dvou, až pes vydrží srovnat
všechny čtyři. Nezapomeňte psa po povelu volno opravdu živelně pochválit.
Hoďte mu pamlsek nebo míček, záleží na co jste se rozhodli psa motivovat.
Díky této motivaci se pes naučí dávat hlavu a uši nahoru a bude mít
výraz naprostého soustředění a bystrosti, protože bude čekat na ten
okamžik, kdy mu dáte odměnu, kterou držíte v ruce. Toto musí pes brát
jako zábavnou hru. Psa se snažte srovnat do výstavního postoje v co
nejkratší době a délku stání postupně prodlužujte. Staří profíci si
umí stoupnout sami bez rovnání a vydrží stát opravdu dlouho bez hnutí
jako sochy. Jestliže ten váš miláček umí stát aspoň půl minuty,
přistoupíme k další fázi výcviku.
Pozvěte si další osobu – nejprve psovi známou později i cizí. Tento
člověk bude předstírat rozhodčího. Bude psa obcházet, upřeně ho
pozorovat, sahat na něj. A vy se musíte stále snažit o to, aby pes byl
soustředěn jen na vás a odměnu, která ho čeká ve vaší ruce. Tohoto
člověka prostě nesmí vnímat i když mu prohmatává lokty, pevnost zad,
délku ocasu apod. V momentě, kdy se pes po rozhodčím ohlédne, hodíte mu
odměnu, aby získal dojem , že mu tento okamžik (na který tolik čekal)
uteče vždy, když se bude dívat kam nemá. Doufám, že je vám jasné , že
odměnu nikdy nesmí dávat psovi rozhodčí. Další fáze výcviku je, že
začnete postoj učit v stále rušnějším prostředí a rozhodčí bude
úplně neznámá osoba. Později je třeba vedle vašeho psa stavět i cizí
psy. Obrovskou výhodu mají ti, co navštěvují cvičiště psů (cvičák).
Věřte tomu, že všechny dovednosti, které jste psa doma naučili, zmizí jak
mávnutím kouzelného proutku, pokud vstoupíte mezi dva neznámé psy a na
výstavě jich bývají stovky. Cvičák je naprosto ideální řešení a to
nejen kvůli výstavnímu postoji, ale i kvůli celkové výchově psa.
Můžete výcvikáři říct: Já nechci dělat žádné zkoušky, chci jen aby
se můj pes uměl chovat, byl ohleduplný jak ve vztahu k lidem, tak ke psům a
potřebuji pomoci s přípravou na výstavy. Je to váš pes a vy jste
zaplatili mnohdy nemalý poplatek, tak vám musí vyjít vstříc.
Největší křest je absolvování opravdové výstavy. Je lepší začít co
nejdříve a zpočátku na nižších výstavách typu oblastní a krajské. Až
se pes jakseříká otrká, můžete nastoupit na národní, mezinárodní,
speciální nebo klubovou. Pokud je pes správně připravován, není důvod
proč by nenastoupil už v šesti měsících na mezinárodní výstavu. Zde
vám mnohý rozhodčí také poradí, zda se pes chová správně, nebo co je
špatně. Sami také můžete odkoukat od zkušenějších vystavovatelů jak se
to dělá.
posouzení psa v pohybu
Pes v pohybu se předvádí několika způsoby:
- rozhodčí stojí uprostřed a vy obíháte okolo něho tak, aby vaše nohy byly z pohledu rozhodčího za psem
- rozhodčí stojí a vy běžíte směrem od něho, po určené vzdálenosti se otočíte a běžíte zpět
- běžíte od rozhodčího a opisujete písmeno L
- běžíte od rozhodčího a opisujete písmeno T
- běžíte od rozhodčího a opisujete trojúhelník
Poslední tři způsoby se používají především na soutěžích
vystavovatelů, kde nejde o kvalitu psa, ale o to, jak s ním vystavovatel
umí zacházet, tudíž o kvalitu předvedení.
Pes má běžet klusem tak, aby jeho krok byl co nejprostornější, ale aby
nezačal cválat. Krk má být přirozeně vzhůru, taktéž uši. Ocas má
plynule navazovat na linii hřbetu a nemá být nesen nad jeho úrovní. Pes se
s vámi nemá přetahovat ani dopředu, ani do stran, musí respektovat směr a
rychlost vaší chůze.
I když se pes předvádí na vodítku, není to jednoduché. Opět jsou ve
velké výhodě ti co chodí na cvičák. Nejdříve učíme štěně aby si
zvyklo na vodítko, nenutíme ho k nějaké přesné chůzi. Kolem pátého
měsíce ho můžeme učit chodit a běhat u levé nohy. Musíme však cvičit
velmi opatrně a krátce, protože výcvik je pro tak malé štěně velmi
traumatizující. O to větší musí být odměna a pochvala. Při cvičení
se nebojte být důrazní. I v divoké smečce jsou štěňata učena
disciplíně a mnohdy ne zrovna jemným způsobem. Mějte vždy na paměti, že
není vaším cílem, aby z vás štěně mělo strach, ale aby se naučilo
respektovat vaše příkazy. Toho dosáhnete především důsledností a
rázným ale citlivým zacházením.
V praxi vypadá výcvik asi takto: Psa si posadíte na vodítku vedle levé nohy, zavelíte „k noze“ a vykročíte. Pes vyrazí a začne táhnout dopředu. Vydáte povel „k noze“, trhnete vodítkem dozadu a prověsíte ho aby nebylo napnuté. Jakmile se začne vodítko znovu napínat, opět postup zopakujete. Pokud se psovi podaří jen chvíli jít bez tahu s prověšeným vodítkem, tak ho pochválíte. Samozřejmě, že po pochvale pes opět přejde do tahu a opět musí nastat trest v podobě škubnutí vodítkem.
Takto budete střídat škubání a pochvaly (trest a odměna) až si pes dá do
souvislosti za co je chválen a za co trestán. Razance škubání za vodítko
musí být úměrná povaze a věku psa. Pokud je pes zdeptaný tak, že už
vůbec nechce jít u nohy, tak jste to s trestáním přehnali, vše musíte
přerušit, psa hodně povzbudit hrou a cvičení o pár dní odložit.
Zpočátku cvičíme chůzi u nohy třeba jen 10–20 kroků, pak necháme psa
ať si odpočine, hodně si s ním pohrajeme a cvičení zopakujeme třeba po
půl hodině nebo druhý den. Pokud pes i přes vaše trhání vodítkem stále
táhne, tak jste málo důrazní, trháte ve špatnou chvíli nebo jste
nedůslední. Nesmíte zapomenout před každým trhnutím vydat povel
„k noze“ a při trhu se zastavit a strhnout psa až zpět k noze a potom
se rozejít, povolit vodítko a pochválit psa pokud zůstává prověšené.
U štěňat je cvičení krátké, jemné s hodně chválením. Ale pokud toto
učíte již dospělého psa, budou vás bolet ruce, ramena, hlasivky a navíc
budete vypadat jako naprostý blázen a tyran zvířat. Proto doporučuji
cvičit někde o samotě.
Jakmile se vám stane, že pes po povelu „k noze“ zpomalí a přestane
táhnout ještě před vaším trhnutím, máte vyhráno – již pochopil, co
se po něm vyžaduje. Nemusím zdůrazňovat, že v tu chvíli musí být
velká pochvala.
Jestliže už vás pes umí sledovat za chůze, začnete to samé cvičit
v běhu a taky se změnami směru chůze i její rychlosti. Měli by jste
také umět zastavení se v běhu a čelem vzad.
Stále musíte pamatovat na to, že pes vám do hlavy nevidí a tudíž
neví, že se chcete prudce zastavit nebo odbočit. Proto musíte krok až dva
před zamýšlenou změnou vydat povel (čímž psa upozorníte) a potom teprve
změnu provést.
Další fází výcviku je běhání v kruhu s neznámými psy. Nejlepší řešení je opět cvičák. Těžko asi přesvědčíte staré babičky v parku aby se svými pudlíky a jezevčíky utvořili kruh a běhaly v něm.
Při běhu ve výstavním kruhu je velmi důležité, aby pes běhal uvolněně
a s radostí. Toho dosáhneme nejlépe pomocí hračky, balónku, nebo pamlsku.
Oběhnete jedenkát v kruhu, pustíte vodítko a hodíte psovi balónek a
pohrajete si s ním. Před hozením balónku vždy řeknete nějaké stanovené
heslo (např. balónek, aport, chyť ho, klacíček). To vám bude dobré
v momentě, kdy se v kruhu běhá dlouho a psa to už nebaví a vypadá
otráveně s hlavou u země. Pomocí tohoto hesla pes ožije, protože bude
očekávat letící míček a hru s ním.
Nutné je zmínit se o různých terénech. Pes by měl umět běhat po
dlažbě, kluzkých dlaždičkách, po linoleu, štěrku, písku, trávě,
antuce, asfaltu, apod.
Před vstupem do výstavního kruhu by měl pes být vyvenčený a rozpohybovaný. To znamená, že pokud je pes při čekání u kruhu na svou třídu dlouho uvázán nebo zavřen v autě, musíte mu dát možnost někde mimo kruh se vyvenčit a proběhnout, nejlépe pomocí míčku.
Pokud je horko, je dobré psovi dát napít a přiložit mu mokrý hadr do
slabin. Vždy se snažte mít psa co nejdelší dobu ve stínu a pokud možno
kde je co nejvíc klid, aby měl soukromí a šel do kruhu čilý a
odpočatý.
změření kohoutkové výšky
Kohoutek psa, tvoří nejvyšší bod lopatky přední končetiny. Opticky je to
v místě kde končí krk a začínají záda psa. Výška psa se měří
nástrojem, který si můžeme připodobnit k hodně velké šupleře.
Většinou bývá kovová. Je to vlastně tyčka, na které jsou kolmo k ní
umístěny dvě přímky. Jedna přímka je úplně u země a slouží aby
tyčka stála kolmo k zemi. Druhá přímka je posuvná a pokládá se na
kohoutek psa. Po zaaretování aretačním šroubem se měřidlo odejme ze psa a
na tyčce se přečte výška od země. Na výstavách se psi měří málokdy,
ale na svodech a bonitacích se měří vždy. Pokud se pes na bonitaci nenechá
změřit, nemůže být uchovněn. Na svodu se neochota k měření do jisté
míry toleruje. Ačkoliv celý úkon vypadá banálně, jen pár psů ze sta se
dá bez problémů změřit. Co je důvodem? Pokud se potkají dva psi a jeden
dá druhému bradu na kohoutek, dává tím najevo, že je mu nadřízený.
Pokud druhý s podřízeností nesouhlasí, strhne se obrovská rvačka. Při
měření se také něco klade na kohoutek, navíc majitel je nervózní,
měřič je cítit pachem mnoha jiných psů. Protože měřený pes nechce na
člověka zaútočit, řeší to úhybným manévrem a dostane velký
strach.
Měření můžete cvičit podobně jako výstavní postoj, nejdříve psa
postavíte, pak mu budete dávat na kohoutek zpočátku ruku, později pravítko
a nakonec něco co se podobá skutečnému měřidlu. Stačí jakékoliv dvě
kovové tyčky. Jednu dáte svisle u předních noh a druhou psovi položíte
na kohoutek. Až to nebude psovi vadit, přizvete cizí osobu a budete psa
zvykat na měření od cizího člověka. Později budete měřit mezi psy a
v cizím prostředí.
Povely, odměny a postup je stejný jako u nácviku výstavního postoje.
Zásada je, že se pes měří na rovném podkladu. Pokud takový není
k dosažení, postaví se pes na dřevěnou dlážku. Doporučuji stlouct pár
prkýnek a učit psa na dlážku vstoupit, zaujmout výstavní postoj a nechat
se změřit.
prohlídka zubů
Zuby se prohlíží na všech třech akcích. Pokud si pes nenechá prohlédnout
zuby, je vyloučen z výstavy i bonitace. Jen na svodu jsme vzhledem k věku
psa trochu shovívaví a dáme si víc práce a času než nám pes všechny
zuby ukáže. Pokud to ani po delším přemlouvání nebo agresivitě psa
nejde, nedá se nic dělat je vyloučen i ze svodu. Nepřipravený pes je
naprostá bezohlednost vůči ostatním. Představte si , že je na svodu
60 psů a s každým se budu 5 minut rvát aby mi ukázal zuby, tak na tom
strávíme 5 hodin a to ani nechci pomyslet na úrazy pokousáním. U dobře
připraveného psa trvá prohlídka zubů maximálně půl minuty.
Nejdříve se kontroluje skus psa. To znamená, že se jen odhrnou pysky a tlama
zůstane zavřená. Přední zuby u spodní čelisti musí těsně zapadat za
přední zuby v horní čelisti. Potom se rozevře tlama a spočítají se
všechny zuby. Největší potíž bývá u posledních zubů ve spodní
čelisti, jelikož jsou velmi malé a většinou je kryje jazyk. Proto
rozhodčí strká prst až do krku aby odstrčil jazyk a mohl se podívat, zda
tam zuby jsou. Navíc tyto zuby rostou jako poslední kolem 7–12 měsíce
věku psa. Takže se může stát, že na svodu budou chybět. Pokud jsou
založeny a nechybí trvale, dají se prstem pod dásní nahmatat, což psovi
nebude příjemné a musí se na to připravit.
Zuby se zásadně ukazují v poloze, kdy pes sedí. Malé štěňátko nejdříve učíme povel sedni a také to, že nějakou chvíli po povelu má sedět a nehýbat se. Pro ukončení sedění si zvolte nějaký povel (volno, běž apod.) Dokud tento povel nevydáte, snažte se, aby psík seděl. Můžete ho i přidržovat a při tom ho hladit po tlamě. Až se naučí aspoň půl minuty bez hnutí sedět, postavte se za sedícího psa tak, že vaše paty budou těsně za zadkem psa a lehce oběma rukama obejměte jeho tlamu a říkejte mu hodný, zůstaň apod. Pak dejte ruce z mordy pryč, dejte mu volno a moc ho pochvalte. Pokud se pes chová klidně, můžete po obejmutí tlamy jemně odhrnout pravý pysk a natočit hlavu do leva, poté odhrnout levý pysk a natočit hlavu doprava. Jako by jste si prohlíželi zuby. Štěně musí sedět a nesmí třepat hlavičkou aby se vaší ruky zbavilo. Pokud už toto dokonale umí, přistoupíme k nácviku otevírání tlamy. Jednou rukou obejmeme tlamu z vrchu a strčíme palec a ukazovák za trháky (tesáky), druhou rukou učiníme to samé, ale zespodu u spodní čelisti. Zatím jen štěně učíme na přítomnost našich prstů v jeho tlamě, takže je po chvíli vytáhneme aniž bychom tlamu otvírali a psovi dáme volno a hodně ho pochválíme. K otevírání mordy přistoupíme až pes naše prsty neplive. Při otevírání používáme nějaký povel (pusť, otevři, zuby apod. ). Po povelu se snažíme mordu jemně pootevřít. Zpočátku jen kousek, později úhel rozevření zvětšujeme a také prodlužujeme dobu, po kterou musí mít pes tlamu otevřenou.
Až to štěně vydrží tak dlouho, než mu spočítáte všechny zuby, tak
opět jako v předchozích nácvicích budete ve výcviku pokračovat se
známou osobou, pak neznámou osobou v cizím prostředí a mezi psy.
Je nutno vědět, že při nácviku ukazování zubů není dobré používat jako odměnu pamlsky a hračky, ale jen slovní pochvalu. Protože štěně bude očekávat že dostane odměnu do tlamy a nebude ji chtít otevírat.
kontrola varlat a tetování
U nácviku této činnosti se nebudu rozepisovat, jelikož kontrola varlat se
dá naučit při učení výstavního postoje a kontrola tetování se naučí
při prohlídce zubů. Pes, který si nechá prohlédnout zuby, nechá si
prohlédnout i ucho. U varlat je to to samé – prostě při osahávání
zad a ocasu sáhněte i na varlata.
SPRÁVNÁ MOTIVACE PSA
Je nutné si uvědomit, že žádný pes na světě vás nebude poslouchat pro
vaše krásné oči, zvláště pokud ho nutíte dělat z jeho pohledu
nesmyslné a někdy až nepříjemné věci.
Odměňování psa se dá rozdělit do tří typů odměn.
- slovní pochvala a pohlazení
- odměna pamlsky
- odměna hrou (míček, hračka, apod.)
První způsob bych jako samostatný nedoporučovala. Jistě jsou cvičitelé kteří dovedou jen pomocí pohlazení a poplácání dobře vycvičit psa, ale určitě je jich málo a výsledky nebudou tak oslnivé jako u druhých dvou způsobů. Rozhodně to chce obrovské zkušenosti a vhodnou povahu psa. Spíš bych to doporučila jako hojný doplněk následujících dvou způsobů.
Druhý způsob je již mnohem účinnější. Ale opět je to spíš pro
zkušenější cvičitele a navíc pes musí být žravý a takových rozených
žroutů není mnoho. Při cvičení musí být pes nenasycený, tudíž chtivý
krmě. Na výstavě bývá problémem, že máte upatlané ruce, pamlsky vám
padají z kapes po zemi a to ruší ostatní psy v kruhu. Výsledky výcviku
pomocí pamlsků bývají velmi dobré do doby, než začnete cvičit mezi
cizími psy. Hra s neznámým psem bývá větším motivem než granule
v ruce. Potom cvičitelé vymýšlí někdy až neuvěřitelné dobroty,
sardinkami počínaje a tvarůžky konče. Bohužel s nevalným výsledkem.
Pokud vám chce rozhodčí na výstavě podat ruku a vy v ní máte tvarůžky
nastává velmi trapná situace. Navíc by každý majitel psa měl vědět, že
sladké, slané, kořeněné a uzené potraviny do psího žaludku nepatří.
Tato metoda se v počátcích jeví jako velmi účinná, ale k dokonalosti
s ní přivedete jen psa, který je opravdový žrout.
Třetí metoda je dnes nejpoužívanější a je dobrá i pro jiné druhy
výcviku (služební, agility, záchranářský apod.) . Podmínkou je, že pes
musí být rozený aportér a pokud není, dá se v něm touha po aportování
vypracovat.
Všechny šelmy, od doby co otevřou oči , mají v sobě lovecký neboli kořistnický pud. Kočka koťatům přinese živou myš a ty ačkoliv ji nikdy neviděly a neví co s ní mají dělat, okamžitě po ní útočí. Stejné je to také se štěňaty. Jakmile vidí, že se něco od nich vzdaluje, trhá to sebou nebo hopsá, neodolají a začnou to pronásledovat.
Takže si doma sednete na zem, vezmete starou vycpanou ponožku a budete s ní
před štěnětem předstírat zraněnou kořist. Až štěně zaútočí a
zakousne se do ní budete chvíli předstírat boj o život a pak ji necháte
štěněti, protože to musí vždy zvítězit. Pokud štěně s kořistí
třepe nebo zuřivě vrčí, bude z něho vášnivý aportér. Hru můžete
mnohokrát opakovat, ale jen dokud to štěně baví. Pak mu tuto hračku
schovejte. Není naším cílem aby si štěně hrálo s hračkou samo, ale aby
si hrálo s námi. Proto u starších psů, které s hračkou nepřivoláte
k sobě, je dobré toto provádět na vodítku. Později do ponožky vložíte
míček a poté můžete použít samotný míček nebo míček na šňůrce.
Nedoporučuji pískající hračky jelikož pískání v kruhu ruší ostatní
psy. Jinak lze použít téměř cokoliv, třeba i obyčejné klacíky.
Důležité je, aby pes byl hračky opravdu chtivý a aby se vám vlezla do
kapsy a byla vždy po ruce.
Pomocí aportování lze i zvýšit kondici psa. Házením klacíčků do svahu
se pes za 10 minut unaví víc jak kdyby běžel 10 km u kola Navíc z toho
má obrovskou radost a vy se naučíte znát povahu a reflexy vašeho psa a on
se naučí znát vás. Není vůbec hezký pohled na psa, který vás na slovo
poslechne, ale je schlíplý a nešťastný a čeká od pána ránu. Zatímco
harmonický vztah, kdy pes dělá dychtivě s vrtícím ocasem a pán má
spokojený úsměv na tváři, na to je radost pohledět. A to je taky smysl
výcviku psa, aby z toho měli oba radost......
